Jižní ostrov Nového Zélandu den za dnem (17. část)

11. února 2018 v 18:59 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Sobota 15. dubna 2017

Dnešním dnem prakticky končí naše cestování Novým Zélandem. Ráno se loučíme s Remé, která byla opravdu vynikající hostitelkou, a my se s těžkými batohy vydáváme na autobus městské dopravy, který nás převáží na nádraží. Teď už nás totiž nečeká nic jiného, než otravná cesta autobusy zpět do Opotiki.


Na nádraží nastupujeme do dálkového spoje Wellington - Auckland, který nás výrazně přiblíží zpět k "domovu". Po několika hodinách vystupujeme v Taupu, ve městě, kde už jsme několikrát byli, takže během půlhodiny na přestup nemáme jediný důvod se jít někam dívat. Čekáme tak na další spoj, který nás převeze do Rotoruy. Tady už jsme byli taky několikrát, takže po příjezdu přesně víme, kam musíme jít, abychom našli cestu na ubytování.

Naštěstí místní hostel patří zjevně k těm lepším (i když je to náš teprve druhý hostel), je tu totiž vše, co na jednu noc potřebujeme. Šestilůžkový pokoj sdílíme se třemi otravnými Číňankami, kterým docela dlouho trvá, než zalehnou. Na druhou stranu radši tohle, než aby s námi spal nějaký špindíra, který by byl solidně cítit.

Neděle 16. dubna 2017

Oficiálně poslední den naší cesty. Check out máme povinně v 10 dopoledne, zatímco autobus do Opotiki odjíždí ve 14:00. Naštěstí můžeme zůstat ve společenské místnosti u recepce a nemusíme tak s sebou nikam tahat opravdu těžká zavazadla. V klidu tak odpočíváme v sedacích pytlích a už si sníme, jak večer usneme v "našich" postelích v té naší díře jménem Opotiki :-)

Cestu z Rotoruy známe zpaměti, takže i když jedeme jen něco málo přes dvě hodiny, je to otrava, protože přesně víme, kudy ještě musíme jet. Každopádně i tak koukáme nalevo i napravo, protože právě touto oblastí se během posledních dvou týdnů prohnaly dva cyklony, které za sebou nechaly poměrně velké škody. Není kilometr, abychom neviděli nějaké popadané stromy, spadené sloupy elektrického vedení a spoustu vody na polích.

Do Opotiki přijíždíme před pátou odpolední, kde nás nabírá Cathy, naše domácí. Přivítáme se, a protože nemáme nic na jídlo (a samozřejmě ani auto), Cathy nás odváží do New Worldu, kde si nakupujeme na další tři dny.

Doma už na nás čeká Holly bez bříška, zato s miminkem :-)

A tím naše velké cestování (zejména) jižním ostrovem končí. Bylo to krásné, bylo to fajn, užívali jsme si každý den, i když občas jsme si samozřejmě i vjeli do vlasů, ale to se prostě občas stává :-) Ode dne, kdy jsme z Opotiki odjeli, uplynulo celkem 40 dní, během kterých jsme viděli skoro vše, co jsme vidět chtěli.

Teď nás čeká pár týdnů tady doma, abychom 9. května nasedli do letadla směr Los Angeles. V mezičase budeme plánovat právě naši dvanáctidenní zastávku v USA, budeme se prohrabávat několika tisíci fotek a budeme si užívat pohody, než se vrátíme do reality domů, do Česka :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama