Jižní ostrov Nového Zélandu den za dnem (16. část)

11. února 2018 v 18:46 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Čtvrtek 13. dubna 2017

Na prohlídku Wellingtonu máme celé dva dny a ten první, dnešní, strávíme v místním muzeu. Možná si říkáte, jak můžeme celý den "zabít" prohlídkou muzea, ale vězte, že muzeum Te Papa je největším muzeem Nového Zélandu se spoustou zajímavých expozicí, které se rozléhají v pěti poschodích.


Do muzea to máme od Remé zhruba půl hodinu pěšky, po vydatné snídani vyrážíme okolo desáté hodiny. Jdeme městem ulicí Cuba street, která je vyhlášená díky obrovskému množství kaváren a pouličních umělců. Těch je tu dopoledne hodně, celkově nula :-)

Pak už míříme do útrob obrovské budovy, kde se to před Velikonocemi lidmi jen hemží. Začínáme v druhém podlaží, které má být dle průvodce tím nejlepším, co zde můžeme vidět. A je tomu skutečně tak.

Začínáme u výstavy všemožných živočichů, což by samo o sobě nebylo nic zajímavého, kdyby tu nebyla v láku vystavená největší chycená oliheň. Tohle na pohled nikterak hezké monstrum už tu nějaký pátek je, takže je patrné určité "opotřebování", ale i tak je to poměrně silný zážitek, který kdekomu může nadzvedávat žaludek :-) Vedle téhle potvory se díváme na několikaminutový dokument zachycující ulovení olihně i následné laboratorní výzkumy. Pak se přesunujeme do sekce nazvané "Awesome Forces", které popisují všelicos o geologii, samozřejmě z pohledu Nového Zélandu. Nechybí zde ani dům, který simuluje zemětřesení. No, docela fajn, ale reálné zemětřesení s sebou nese mnohem větší zážitek.

Pak už dostáváme k expozici, která je bezesporu vrcholem dne. Výstava k první světové válce, která mapuje působení armády Nového Zélandu na území Turecka, kde se společně s australskými a americkými vojsky vylodila u Gallipoli a kde nakonec strávila zhruba 8 měsíců. Expozice je skutečně nádherně udělaná a doprovází ji několik postav vojáků v nadživotní velikosti. Je to skutečně exceletní výtvor, každá postava je propracovaná do posledního detailu od pórů na tváři až po chlupy v nose. Opravdu super! Výstava jako taková je hodně interaktivní a ačkoliv mě nikdy historie, natož pak války, nikdy moc nezajímaly, jsem docela unesen a nakonec zde s Terkou strávíme dobré dvě hodiny.




Zbytek muzea až tak moc zajímavý není, další patra procházíme rychleji, nicméně i tady jsou zajímavá místa, jako je například 17 minutové promítání mapující historii a současnost země, která je opět doplněna interaktivními prvky a tato čtvrthodinka uplyne opravdu rychle.

To už je poměrně dost hodin a i my jsme po celodenním "šrákání" muzeem (překvapivě) unavení, takže přes malou zastávku v obchodě se vracíme zpět k Remé. Ta sice není doma, ale včera nám udělala tak výbornou večeři, že ji to dnes musíme samozřejmě oplatit. Celý den jsme přemýšleli, co ji ukuchtíme, ale nic z toho, co nás napadalo, se tomu, čím nás Remé pohostila, nevyrovnalo. Nakonec se rozhodujeme pro Itálii a špagety Carbonara. Na ty je expert Terka, takže já jen přicmrndávám.

Nakonec se dílo docela daří, všichni si na večeři pochutnáváme a Remé si ještě před spaním dává něco málo ze zbytků, tak snad jí to chutnalo :-)

Pátek 14. dubna 2017

Na Velký pátek máme v plánu projít město křížem krážem. Státní svátek má jednu velkou výhodu a samozřejmě i jednu velkou nevýhodu. Za pozitivní lze určitě označit fakt, že v ulicích je minimum lidí, takže se nemusíme pořád někde vyhýbat a do někoho narážet. Na druhou stranu, skoro vše je zavřené, což pociťujeme u budov novozélandského parlamentu. Za normálních okolností bychom si určitě užili prohlídku s průvodcem zdarma, ale právě dnes je prostě zavřeno, takže nám nezbývá nic jiného, než se podívat z venku a pokračovat dál.


Cestou se zastavujeme u druhé největší dřevěné budovy na světě (po nějakém baráku v Japonsku), která dříve sloužila jako parlamentní budova. Dnes zde sídlí právnická fakulta místní univerzity, nicméně dům z dálky působí, jakoby byl postaven z bílého kamene. Důvodem, proč se stavitelé rozhodli pro dřevo, byl fakt, že dřevo bude více flexibilní a odolnější při případných zemětřeseních.


Dále městem pokračujeme k místnímu vláčku, který za drobný poplatek vyváží turisty do zahrad nad město. Ten je překvapivě v provozu, takže se vyvezeme nahoru a po procházce zase jedeme dolů. Hodně nápadně to tady připomíná kabinku na Petřín, akorát tady teda chybí rozhledna :-)


Po zastávce na kafe ve Starbucksu se pak vracíme k Remé, která společně se spolubydlícími kouká na filmy. Po večeři se přidáváme a sledujeme film s názvem "Her".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama