Jižní ostrov Nového Zélandu den za dnem (9. část)

26. dubna 2017 v 22:38 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Čtvrtek 30. března 2017

Ráno v poklidu snídáme a dáváme prát naší první várku prádla. Dohromady to vidíme tak na tři, a protože jsou šňůry docela obsazené, chceme si to rozložit klidně i na víc dní. Dnes nemáme nic zásadního, protože zítra chceme jít na další celodenní výlet, takže nejprve pojedeme k místnímu Lake Sylvan a poté si dáme hodinovou procházku okolo vesničky.


Cesta k začátku turistické trasy k Lake Sylvan začíná asi 30 minut jízdy autem od Glenorchy, kde posledních 6 kilometrů je po štěrkové cestě. To není nic neobvyklého a na první pohled se zdá, že se jedná o docela slušnou cestičku. Kolikrát jsou totiž tyto polňačky plné děr, takže člověk musí jet hodně opatrně a musí kličkovat sem a tam, aby náhodou do nějaké ďoury nezajel.

No, ale tady tahle (na první pohled pěkná cestička), mě vytáčí do ruda už během prvních chvilek. Není tady sice ani jedna díra, ale cesta je po celé své šíři sakra vlnitá, řekněme, že to jsou takové varhánky pár centimetrů od sebe. No a naše 20 let staré auto opravdu trpí. Nadávám na Zélanďany, co to dá, některé výrazy jsou opravdu hodně sprosté, nakonec ale šnečím tempem dorážíme na parkoviště.

Vycházka lesem k jezeru nám trvá asi 30 minut, když přicházíme k jezeru obklopenému horami ze všech stran. Na první
pohled mi to maličko připomíná Rejvíz, ale opravdu jen trošičku.


Po návratu k autu stejnou cestou jsem už psychicky připraven na cestu zpět, a tak na varhánky najíždím opravdu opatrně rychlostí asi 10 km za hodinu. Začátek v pohodě, jedeme sice "drc drc drc", ale jedeme…Když v tom se ozval zvuk, který už si tedy moc nevybavuju, ale jakmile jsem trošku šlápl na plyn, došlo mi, co se stalo. Auto přestalo jet. Motor sice krásně běží, ale nejsme schopni se rozjet ani dopředu, ani nazpět, nic. Při přeřazení se navíc od motoru neozývají pěkné zvuky.

Hned za námi jede borec ve zjevně novějším autě, takže si to pádí alespoň padesátkou. Nicméně ochotně zastavuje a ptá se, co se děje. Poslouchá, co dělá řazení a odhaduje, že je to převodovka. Po ujištění, že máme pojistku a že jsme členy AA (místní pojišťovna), odjíždí a my se pokoušíme dovolat na centrálu.

Bohužel telefonní signál je velice slabý, v podstatě žádný. A i když se nám nakonec podaří dovolat, po chvíli se hovor přeruší. Naštěstí o chvíli později jede kolem místní rangerka, která nás ochotně bere asi 5 minut jízdy směrem zpět ke Glenorchy a když už máme s Terkou oba plný signál, vystupujeme u parkoviště na kraji cesty a voláme do AA.

S nimi je poněkud těžká domluva, protože nechápou, kde se nacházíme, i když více cest okolo není. Po trpělivém vysvětlování jim to konečně dochází a po chvíli nám volají, že odtahovka pro nás jede z Queenstownu a že přijede do dvou hodin.

Paráda, tak alespoň máme dost času přemýšlet, co a jak uděláme. Odhadujeme, že auto bude neopravitelné, případně opravitelné za obrovskou sumu peněz, takže vymýšlíme, jak budeme cestovat dál. Naštěstí v Queenstownu máme Aničku s Ondrou, takže o střechu nad hlavou se bát nemusíme.


Po dvou hodinách a pár minutách přijíždí Mike s dodávkou, já na něj poslušně mávám a nasedáme. Vysvětlujeme, co se stalo a že stojíme ještě o kousek dál. Jeho auto už má to nejlepší taky za sebou, takže když jedeme po varháncích, začínám mít obavu, že nakonec bude někdo muset odtáhnout i jeho. Naštěstí teda jeho auto vydrželo a během pár minut už je naše Toyota zavěšená a připravená na přesun do Queenstownu.


Cestou zpět si povídáme s Mikem, který je naštěstí velmi příjemný a ochotný. Po zvážení možností se domlouváme, že nás vyhodí u Aničky, my si vezmeme jen to nejdůležitější na přespání a on že auto odveze do servisu, které sousedí s touto odtahovou firmou. Dokonce nám tam i zavolal a ujistil se, že se nám na to v pátek ráno podívají a zjistí, kolik by případná oprava stála.

Nepochybuji, že mezi sebou určitě tyhle dvě firmy mají výborné vztahy a dohazují si kšefty, ale tak už to prostě chodí a my s tím nic nenaděláme.

Okolo šesté večer přijíždíme k Aničce, kam teda bereme jen to nejdůležitější. V domě potkáváme ještě další 4 spolubydlící, naštěstí obyvák se skoro nepoužívá, takže ho máme s Terkou celý pro sebe. Buď jak buď, v Glenorchy jsme místo tří nocí strávili jednu a naše další plány dostaly značné trhliny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama