Jižní ostrov Nového Zélandu den za dnem (8. část)

25. dubna 2017 v 9:44 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Úterý 28. března 2017

Ráno snídáme společně se sousedem z Nového Malína a pak se každý vydáváme vstříc vlastnímu programu. Mně už je docela dobře, ale i tak nemáme v plánu nic zásadního. Procházíme se po Queenstownu, kde zastavujeme v informačním centru, a pak na oběd jdeme do místní proslavené "burgrárny" Fergburger. To je relativně malé bistro, nicméně frčí to tu neuvěřitelně. Řada až ven, u grilu asi 7 kuchařů a dělají burger za burgerem.



Ačkoliv sem přicházíme ve 12, tedy v době oběda, řada není nikterak velká a do deseti minut si objednáváme. Naše objednávka je pak za dalších 5 minut hotová, takže hned můžeme jít na nábřeží pochutnat si na této dobrotě.
Bylo to fakt dobrý, prvotřídní kvalita a ty hranolky! Domácí, čerstvě nakrájené přímo z brambor chutnají úplně jinak. Lepší jsem snad ještě neměl.


Původně máme i dnes večer "čílovat" s Aničkou a Luďou, ale rýma na mě docela dolehla, a tak jsme raději již odpoledne odjeli do kempu, kde jsme odpočívali. Luďa s Léňou se k nám připojili za další dvě hodiny.

Středa 29. března 2017

Po snídani se loučíme s českými kamarády a pak už každý vyrážíme za jinými dobrodružstvími. Nás dnes čeká zhruba sedmihodinový výšlap na vrchol "Ben Lomond". Na trase musíme překonat převýšení 1400 metrů, takže jsme připravení na skutečně náročnou cestu.

A ta náročná skutečně je. Už od začátku strmě stoupáme vzhůru podél potoka, abychom se po chvíli nějakým záhadným způsobem vydali na neznačenou (ale prošlapanou) cestu vzhůru. Naštěstí po horolezecké vložce dorážíme zpět na vyznačenou cestu a pokračujeme směrem vzhůru.

První přestávku máme u horní stanice lanovky nad Queenstownem, kde se to samozřejmě hemží zejména Asiaty. Ti si samozřejmě fotí každou blbost a místní z nich musí mít opravdu radost. Šikmoocí spoluobčané jsou ochotní zaplatit i za sebevětší blbost. Moc se tady nezdržujeme, uděláme jen pár fotek z vyhlídky a pokračujeme vzhůru.

Docházíme k značce, která nás informuje, že sedlo je vzdálené hodinu a půl. Když do něj docházíme po 45 minutách, jsme trošku překvapení vlastními schopnostmi. Pak už nás čeká "pouze" hodinové skutečně strmé stoupání na samotný vrcholek Bena Lomonda, který se nachází takřka v 1800 metrech nad mořem. Už to není úplně oddychová turistika, ale i tak po 50 minutách úspěšně zvedáme ruce na samotném vrcholu.


Z něj vidíme v dálce Queenstown a k tomu dechberoucí výhledy na hory všude okolo nás. Dopřáváme si zaslouženou svačinku, kocháme se a odpočíváme. Překvapivě zde není ani jeden Asiat - holt nevede sem lanovka.



Cesta zpět nám pak trvá jen něco okolo dvou hodinek, tentokrát z cestičky nesejdeme a úspěšně okolo půl páté dorážíme k autu a hned odjíždíme směr Glenorchy, kde strávíme patrně dvě až tři noci. Cestou ještě máváme Luďovi, který se odtud vracel z jednodenního výletu, a pak už se jen ubytováváme ve skutečně pěkném kempu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama