Jižní ostrov Nového Zélandu den za dnem (6. část)

19. dubna 2017 v 7:57 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Středa 22. března 2017
Zmýlená neplatí, nakonec toho dnes nemáme moc v plánu, a tak přes Greymouth jen projíždíme a pokračujeme jižně k ledovcům Franz Josef a Fox Glacier. Ale hezky od začátku.

Ráno máme v plánu akorát hodinovou túru k vodopádu Devil´s Punchbowl, který je vysoký 131 metrů. Podívaná je to vskutku fajn, ale faktem zůstává, že v Norsku jich je takových skoro na každém rohu :-)




Než opouštíme Arthur's Pass Village, zastavujeme v informačním centru, abychom poděkovali za tip na včerejší výlet, což holkám dělá velkou radost. Pak už míříme zpět do Greymouthu, odkud jsme v pondělí vyjeli. Jediný rozdíl je v tom, že závěrečných 60 kilometrů jedeme jinou cestou, a sice okolo Bullerova jezera. Zde zastavujeme v místním penzionu na kafe, ale hlavně dobíjíme notebook :-)

V Greymouthu pak jen nakupujeme další zásoby jízda, tankujeme plnou a pokračujeme v cestě. Během ní na chvíli zastavujeme v městečku Hokitika, kde nás zaujme pojízdný stánek s "fried hungarian bread", což není nic jiného, než originální langoš! Ochutnáme ze vzorku zdarma, načež se rozhodujeme si jeden koupit! Chutnal přesně tak, jak si pamatujeme z domu :-)


Kousek od Hokitiky projíždíme osadou Ross, což by nebylo až tak zajímavé, pokud by tahle dědina nebyla naším prvním potenciálním pracovním místem na Zélandu. Z toho ale po příletu do země sešlo, když bychom se ale drželi původního plánu, dost možná bychom se zde rok věnovali dojení krav :-)

Nakonec dojíždíme zhruba 15 kilometrů od Franz Josef Glacier Village, takže svým způsobem jsme jeden den ušetřili.

Čtvrtek 23. března 2017

Den ledovců. Po přesunu do osady Franz Josef a zastávce v informačním centru vyrážíme směrem k ledovci stejného jména. Trasa dlouhá zhruba 45 minut nás dovádí až na vyhlídku, odkud je možné ledovec sledovat, vzdálenostně se tedy dostáváme zhruba na 750 metrů od ledovce.

Svým způsobem se ale nejedná o nic tak nádherného. Je to prostě kus ledopádu ve tvaru písmene U :-) Co je na něm zvláštního jsou dvě věci. Tou první je fakt, že tento ledovec (a také ledovec Fox Glacier) sestupuje z oblastí věčného sněhu až k deštným lesům blízko pobřeží. Proto také můžeme ledovce sledovat z relativně malé vzdálenosti a navíc skutečně nikterak vysoko v horách. Tou druhou věcí je počet turistů. Těch jsou tady mraky, zejména pak turisté z asijských zemí působí dost zvláštně ve svých oblečcích jak na bůh ví jaké slavnosti. Nad hlavami nám pak lítá obrovské množství vrtulníků, které dopravují zvědavce až na samotný ledovec a zase zpět dolů. Novozélanďani tady skutečně vědí, jak z turistů dostat co nejvíce peněz.


Po obědě absolvujeme podobnou túru ještě jednou s tím rozdílem, že se jedná o ledovec Fox, který se nachází u osady (překvapivě) Fox :-) Odtud je ale možnost vidět podstatně větší část Jižních Alp včetně nejvyšší hory Zélandu, Mt. Cooku. Ten chvíli zahlídneme z vyhlídky za osadou, než se nám schová mezi mraky. Vzhledem k tomu, že tu dnes strávíme noc, máme ještě zítra naději, že při lepším počasí uvidíme více. Záleží teď na tom, jestli nám bude nakloněno i počasí.

Pátek 24. března 2017

A počasí nám samozřejmě nakloněno není :-) Tedy alespoň ne v takové míře, v jaké bychom si to představovali. Tak jako tak, po probuzení v 7 ráno vidíme podstatně více, než o den dříve, a tak na sebe jen hodíme oblečení a vyrážíme na vyhlídku deset minut za osadu. Odtud fotíme ledovce včetně Mt. Cooku, nicméně kvalita nestojí za nic, protože mraky postupují rychle, a když se vracíme zpět do kempu na snídani, už žádnou z hor nevidíme.


Většina turistů, která cestuje směrem na jih, se po opuštění Fox Glacier vydává na jednodenní cestu do města Wanaka vzdáleného asi 4 hodiny jízdy. Ani my nejsme výjimkou. Projíždíme skutečně zemí nikoho, sem tam opuštěný baráček, jinak všude okolo nás hory a voda, o nulovém telefonním signálu ani nemluvě.

Cestou zastavujeme na nejrůznějších vyhlídkách u cesty, dvakrát zastavujeme na kratičké výpravy k místním vodopádům. Cesta do Wanaky je však poměrně únavná - jedná se o klikatou cestu nahoru a zase dolů.

Nicméně během odpoledne přijíždíme do tohoto "horského střediska", ve kterém už na první pohled nebydlí žádní chudáci. Domy všude okolo nové nebo čerstvě opravené, centrum plné kaváren, ale také lidí. Je jich tu na tak malé městečko (cca 7000 obyvatel) opravdu hodně! S vypětím všech sil přežíváme nákup nejnutnějšího v místním (přeplněném) supermarketu a bez větších zastávek vyrážíme do kempu za městem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama