Jižní ostrov Nového Zélandu den za dnem (5. část)

17. dubna 2017 v 10:22 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Neděle 19. března 2017

Den odpočinku. V podstatě celý ho trávíme v kempu, případně na nákupech ve městě, protože další dny máme namířeno do Arthur's Passu, kde nebude ani obchod, ani telefonní signál.

Tento den je pak významný jedině asi v tom směru, že jsme po delší době měli na snídani vajíčka, že jsme si poprvé na cestách mohli vyprat a konečně využít zásuvek k tomu, abychom dobili mobily, notebook a externí nabíječku.


Pondělí 20. března 2017

Ráno využíváme poslední možnosti dát si teplou sprchu v kempu a pak už vyrážíme. Cesta do Arthur's Passu je pořád podezřele rovná, ale podle průvodce bychom od pobřeží měli vyjet až skoro do 1000 metrů nad mořem. Stoupání, a s dovolením mu dám přívlastek "kurva stoupání" začíná až těsně před touto osadou. Místy až 16 procent dá zabrat i našemu autu, ze kterého se (doufejme i díky parkování z kopce) vylila trocha té chladicí kapaliny.


Při vyhlídce poprvé narážíme na papouška Kea, kterých zde v Jižních Alpách žije na 5000, a jsou to teda pěkné mršky. Snaží se získat potravu od lidí, kteří mají ale zákaz je krmit. Vrchol jejich drzosti pak spočívá v tom, že když si v kempu jen na chvíli odběhnete od svého stolečku s jídlem, může se jednoduše stát, že po návratu Vám nějaké to jídlo bude chybět. Stává se dokonce i to, že se tito papoušci v noci snaží dostat do stanu, který kolikrát klidně i poničí a klovají také do aut. My ale zatím máme zkušenost pouze s tímto jedním "parchantem", tak uvidíme, jak to s těmito jinak krásnými papoušky bude dál.



Po zastávce v informačním centru zjišťujeme, že krásný, ale náročný výšlap na Avalanche Peak (převýšení 1100 metrů na 2,5 kilometrech) je kvůli aktuálně silnému větru nedoporučován, a tak jej už předem (ač neradi) škrtáme z našeho plánu.

Míříme dále podél hor směrem na východ až k Castle Hill, což jsou obrovské krasové útvary, které mají, jak jsem se dočetl, velmi výrazný historický význam pro Maory. Tady absolvujeme asi hodinové kolečko a pak se vracíme zpět.




Cestou ještě zastavujeme u Cave stream. To je 560 metrů dlouhá jeskyně, kterou protéká místní říčka a pokud je člověk dobře vybaven (to asi jsme) a dostatečně odhodlán (to asi nejsme), může absolvovat zhruba hodinovou cestu touto jeskyní. Člověk ale musí počítat s tím, že celou dobu jde ve vodě, která není nikterak teplá a zdolat nejednu překážku.


Jako asi bychom to dali, ale jsme trošku poserové a po tom, co jsem se dočetl, že uvnitř této jeskyně žijí velcí (ale neškodní) pavouci, bylo rozhodnuto :-) No, nevadí. Nicméně míříme alespoň ke vchodu do jeskyně, který si samozřejmě fotíme a pak už hurá k jezeru Pearson, kde "kotvíme" v kempu, který je tentokrát zadarmo. Aby taky ne - je tu jen voda z jezera, jeden suchý záchod a šíleně tu fouká. Ale nevadí, my si s tím poradíme! :-)

Úterý 21. března 2017

Po 14 dnech už zhruba víme, jak dlouho nám trvá nachystat snídani, provést veškerou hygienu a nachystat auto na cestu, takže podle toho také vstáváme, abychom v 9:30 mohli vyrazit na Bealey Spur Track. Tato trasa nám byla doporučena v místním informačním centru jako alternativa k Avalanche Peak, kterou pro nedobré podmínky nemůžeme absolvovat.

Bealey Spur Track se nachází ve východní části pohoří, která je výrazně sušší - za rok zde naprší a nasněží zhruba 2 metry, oproti tomu na západní straně metrů 6. A opravdu - po celou dobu výšlapu vidíme, jak v horách na západě prší, zatímco nám svítí sluníčko.

Buď jak buď, od úvodu neustále šlapeme vzhůru, po zhruba hodině nacházíme první větší vyhlídku, na které dáváme pauzu a kocháme se okolo. Cílem naší cesty je ale "chata", která by měla být celkově vzdálena 6,5 kilometru, a na zdolání této trasy bychom měli potřebovat 2,5 hodiny. My jsme však o trošku rychlejší, takže chatu, která zevnitř vypadá dost prachbídně, nalézáme po 120 minutách chůze vzhůru.



Tady oficiální část trati končí, ale výhledy jsou takové nijaké. Hodná paní v informačním centru nás ale upozornila na fakt, že pokud budeme chtít a podmínky to dovolí, lze vylézt až na vrchol ještě asi 40 minut chůze nad chatou. U chaty vidím před námi další pár, který už se na tuto část treku vydal, takže nelením a pobízím Terku, ať už taky jdeme. Pokud jsme doteď stoupali, teď už skoro šplháme, ale po půlhodince dorážíme na vrchol ve výšce 1550 metrů nad mořem, odkud máme Jižní Alpy jako na dlani.



Docela dlouhou dobu se díváme všude okolo sebe a poté už vyrážíme dolů. Zpět na parkoviště nám to trvá podstatně méně času, takže po čtvrté odpolední jsme už v kempu v Arthur's Pass Village, odkud zítra vyrazíme na menší túru k místnímu vodopádu a pak přes další menší zastávky pojedeme do Greymouthu, kde se vyspíme před pokračováním cesty dále na jih.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama