Jižní ostrov Nového Zélandu den za dnem (4. část)

4. dubna 2017 v 11:17 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Čtvrtek 16. března 2017
Další brzké vstávání a stejně jako o den dříve, i dnes máme v plánu vyrazit z kempu v 8 ráno. To se nám vcelku daří a po pár minutách jízdy jsme v Marahau. Přijíždíme k základně rodinné firmy s kajaky, kde se zapisujeme, platíme naši rezervaci a o půl deváté už nasloucháme instrukcím naší průvodkyně Kate.


Ta nám ukazuje výbavu našeho kajaku, základní pohyby jako je nástup a výstup a vše zakončuje instrukcemi s odpoledním příjezdem zpět.

My jsme si mohli zaplatit plavbu s průvodcem, nakonec ale volíme levnější (a troufám si tvrdit i lepší) variantu s prostým půjčením kajaku na 1 den, ačkoliv v reálu se jedná o půl den, když na moři můžeme od 10 hodin dopoledne strávit "jen" něco málo přes 5 hodin, ale věřte mi, i po tak relativně krátké době pádlování toho člověk má plné trenýrky.


První naše pohyby v kajaku nejsou nikterak oslnivé, ale po pár minutách se s Terkou krásně synchronizujeme a skoro to vypadá, jako bychom z fleku mohli na olympiádu. Po zdolání nepříliš záživného začátku "kotvíme" u první hezčí pláže, kde si dopřáváme malou svačinku, abychom pak obepluli Fishrman Island a posléze se dostali k Adele Island. Tam - pro změnu - vidíme další kolonie lachtanů. A zatímco ostatní fotí o sto šest, my se s Terkou kocháme :-)

Při pozorování lachtanů si pomalu začínáme uvědomovat, že nás bolí ruce od pádlování a zadek od ne příliš pohodlného sezení, a tak po přeplutí zpět k pobřeží přistáváme na pláži, kde si dopřáváme něco k snědku a pak vystavujeme svá svalnatá těla na sluníčko. To už se blíží druhá hodina odpolední a my se podél pobřeží musíme vrátit zpět. Před námi sice skoro žádný kajak není, když se ale po chvíli otáčíme, zjišťujeme, že za námi se houfně všichni vrací ke břehu. Tam už jsou nachystaní zástupci jednotlivých firem, aby nás naložili a odvezli. Na nás už čekala naše sympatická blondýna, která nás okamžitě odváží zpět do sídla firmy, kde si můžeme zdarma dopřát teplou sprchu a před odjezdem trošku "zasurfovat" na WiFi.

Pozdní odpoledne nám slouží k přesunu asi o 160 km jihovýchodně k národnímu parku Nelson Lakes, kde strávíme další den a půl.

Pátek 17. března 2017

Ráno mě (opět po jednom dni) bolí hlava, tak si dávám kávu, která ale zrovna třikrát nepomůže, a tak i když nechci, dávám si brufen, abych celý den neprotrpěl. Prášek po chvíli zabírá a dalo by se říct, že právě včas. Z malé vesničky St. Arnaud se vydáváme asi 4 kilometry vzhůru nad jezero Rotoiti, kde se nám naskýtají překrásné výhledy na celé jezero a pohoří okolo něj. Mimochodem nejvyšší hora je zde o skoro 200 metrů vyšší než Sněžka.


Po vyhlídce se vracíme zpět k břehům jezera, kde pozorujeme kachničky a taky obrovské úhoře, kteří se "ladně" pohybují hned u břehu, takže myšlenka zaplavat si v jinak krásně čisté vodě bere hned za své. Po krátké procházce okolo jezera se vracíme do kempu, kde jsme spali minulou noc a protože na nás po náročných dvou dnech v Abel Tasmanu dolehla únava, zbytek odpoledne již odpočíváme a chystáme se na přesun do druhé části Nelson Lakes, ze kterých pak během dne přejedeme až na západní pobřeží jižního ostrova.


Sobota 18. března 2017

Ráno vstáváme docela brzo a místo snídaně v kempu vyrážíme k břehu jezera Rotoiti, kde si děláme snídani šampionů - čili vločky s ovocem a ořechy - a kocháme se pohledy na jezero a hory okolo něj. Během chvíle začínají přijíždět další turisti v autech, což se ještě dá vydržet, ale jakmile se objevuje autobus narvaný až k prasknutí lidmi, je po atmosféře. V klidu balíme všechny věci a vyrážíme.


Cestou k západnímu pobřeží jižního ostrova zastavujeme u druhého velkého jezera národního parku Nelson Lakes - Rotoroa. Tady je liduprázdno a ani my se dlouho nezdržujeme. Chvíli se díváme okolo, něco málo fotíme, a protože nás obtěžují všudy přítomné muchničky, které využijí i té nejmenší příležitosti ke kousnutí, sedáme do auta a pokračujeme směr Westport.

Tímto městem nakonec pouze projíždíme, protože zjišťujeme, že zhruba za hodinu je vrchol přílivu v Punakaiki (vzdáleném taktéž hodinu), kde se nachází tzv. pancake rocks. Těžko popsat, jak tyto útvary po stovky let vznikaly, nicméně půlhodinový okruh je plný těchto skalisek. Pro představu alespoň dvě fotky :-)



Z Punakaiki pak míříme dále po pobřeží směrem na jih, abychom konečně dorazili do Greymouthu, kde máme již od odpoledne zarezervovaný holiday park. Tam přijíždíme v šest večer, prohlížíme si vybavení, dáváme si zase po pár dnech sprchu a zaleháme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama