Cestou necestou severním ostrovem (ČÁST 3)

16. prosince 2016 v 1:57 | Petr Matěj
Po dvou dnech v okolí Mt. Taranaki jsme se ocitli na jižní straně tohoto spícího vulkánu. Odtud už máme v plánu začít se pomalu směrem k Opotiki. Ještě než dojedeme domů, máme v plánu navštívit ještě několik míst...




DEN SEDMÝ (pondělí 15. srpna 2016)

Vstáváme s východem Slunce, protože podle předpovědi je ráno jedinou možností, jak na poslední chvíli uvidět Mt. Taranaki. Odjížídme z kempu ještě v pyžamu a jakmile se dostaneme malinko výše od pobřeží, konečně onu horu vidíme! Hledáme nějaké šikovné místo, kde odstavit auto, abychom mohli vystoupit a udělat si pár fotek, protože vidíme, jak se žene další oblačnost, která by co neviděl mohla horu opět ukrýt.

15 minut se kocháme a pak se vracíme zpět do kempu, abychom se v klidu nasnídali, provedli hygienu a vydali se směrem na východ. Vracíme se zpět od pobřeží na hlavní cestu a co nevidíme - oproti ránu se počasí natolik umoudřilo, že oblačnost je minimální a o horu se opírají paprsky Slunce. Vracíme se tedy asi 25 km k místům, kde jsme byli včera a pořizujeme další fotografie. Určitě bychom vyfotili lepší obrázky, než z místa u cesty, nicméně po dvoudenní totální smůle jsme rádi, že máme alespoň něco. Jen škoda, že takové počasí jsme neměli před tím, protože jezdit okolo takhle krásné hory by nám skutečně vůbec nevadilo.


Po pár desítkách minut pak konečně opouštíme oblast okolo sopky Mt. Taranaki a přes město Whanganui, kde se mimochodem nachází další z několik národních parků, začínáme mířit na sever. Jedme po silnici č. 4, která se točí zleva doprava, nahoru a dolů, až v jednom okamžiku začínáme vidět zasněžené vrcholky v národním parku Tongariro. Zde se nachází nejpopulárnější pěší jednodenní trek na severním ostrově, který měří zhurba 19 kilometrů a vede okolo Hory Osudu, ve které Frodo zničil onen mocný prsten. Projíždíme přímo okolo tohoto pohoří, dvakrát zastavujeme, abychom pořídili pár fotek a pokračujeme. Do tohoto národního parku se určitě na jaře vrátíme, abychom absolvovali právě ten populární přechod.


Ještě za světla se dostáváme poblíž města Turangi a nocujeme v krásném kempu, který je zadarmo a nachází se na jižním cípu nádherného jezera Taupo, takže si dopřáváme i trošku té romantiky.



DEN OSMÝ (úterý 16. srpna 2016)

Ráno je krásně jasno, které s sebou přineslo i námrazu na autě a všude kolem. Sluníčko nás ale brzy zahřívá, něco málo snídáme a vydáváme se na cestu do Taupa. Ano, Taupo je název města i jezera, u kterého se tohle město nachází. Tam dorážíme po zdolání 60 km.

Taupo je skutečná lahoda, krásné centrum, jezero všude okolo a aby toho nebylo málo, v dáli vidíme i zasněžené vrcholky Tongarira. Po asi hodinové procházce si dopřáváme trošku odpočinku v místním "mekáči", kde při té příložitosti koukáme ne televizi a doufáme, že naši tyčkaři urvou na olympiádě nějakou tu placku. Po nabrání sil míříme kousek za centrum, kde parkujeme a vyrážíme na výlet k vodopádům Huka Falls.

K nim bychom mohli přijet autem, ale raději volíme možnost procházky podél řeky. Do ní přitéká i voda z termálních pramenů a v jednom takové se u cesty koupe docela dost lidí. My ale máme koupačku naplánovanou až na později, takže pokračujeme v chůzi. Cestou potkáváme pár turistů, u vodopádů je ale lidí mnohem více - je tedy zřejmé, že většina přijíždí autem až přímo k vodopadům. Amatéři.



Celé okolí Taupa a vlastně zbytek severního ostrova odsud na sever je bohatý na termální prameny, takže není vůbec problém narazit na oblasti, kde se ze země valí dým. A právě jedno takové místo navštěvujeme. Jmenuje se Craters of the Moon a jak už název napovídá, tato termální oblast by měla svým zjevem podobat povrchu Měsíce. No, s trochou nadsázky se dá uznat, že tomu tak skutečně je. Vegetace je tady totiž minimální, je tu spousta děr v zemi, ze kterých se čmoudí a aby toho nebylo málo, docela to smrdí. Celý areál procházíme zhurba za hodinu a už sedíme v autě a pokračujeme směrem k městu Rotorua, abychom kempovali v půli cesty ve Waikite Valley.

U tohoto kempu se musím zastavit, protože je fakt super! Za 40 dolarů za přespání, což je normální cena v kdejakém holiday parku s kuchyní a se sprchou, tak tady máme mimo uvedené k dispozici v ceně i koupání v místní termálním koupališti, které je součástí kempu. Lidí je tu naprsoté minimum, a tak máme skoro všechny bazénky sami pro sebe. Faktem je, že voda je opravdu horká a okolo 40 stupňů, takže moc dlouho v ní člověk nevydrží. Po koupačce vaříme večeri a usínáme.



DEN DEVÁTÝ (středa 17. srpna 2016)

Ráno vstáváme před šestou ranní, protože právě v tuto hodinu se otevírají brány koupaliště. Je slušná kosa, takže to, že si můžeme takhle po ránu lehnout do teplého bazénu, je k nezaplacení. Poté snídáme a vyrážíme k Wai-O-Tapu, což je místo podobné jako Craters of the Moon, jen v mnohem větším a atraktivnějším.

Do areálu přcházíme hned na začátku otevírací doby a procházíme hlavní okruh. Lidí je tady ráno jako šafránu, moc nám ale nepřeje počasí, protože je mlhavo. Víme však, že během dne bude určitě hezky, takže nezoufáme a před desátou dopolední se v rámci areálu přesouváme na místo, kde denně v 10:15 uměle vyvolávájí gejzír Lady Knox - to se děje pouze jednou denně, protože jakmile je gejzír vyvolán, není možné pro nedostatek vody vyvolat jej znovu během příštích několika hodin. Lidí je tu jako smetí a všichni se potom přesouvají do hlavního areálu.



My máme tu výhodu, že jsme v areálu už před tím byli, takže jdeme na jistotu a míjíme hlavní proud lidí. Zde trávíme asi dvě hodiny a poté už jedeme do města Rotorua, kde se ubytováváme v holiday parku a jdeme do centra na kafe a zmrzku. Večer si vaříme v liduprázdné kuchyni a odpočíváme v obyváku s krbem - tenhle holiday park stojí za to!

DEN DESÁTÝ (čtvrtek 18. srpna 2016)

Dned máme na programu návštěvu maorské vesničky, jejíž součástí je i tanečně-hudební vystoupení místních. U vchodu nás vítá průvodkyně, chvíli na nás mluví maorsky, ale pak naštěstí přejde do angličtiny. Provází nás vesničkou, která není vyloženě skanzenem, ale několik desítek maorů v ní skutečně bydlí. Dozvídáme se spousty zajímavých informací o maorech a jejich kultuře. Některé věci už za ty měsíce, co jsme na Zélandu, známe, ale i tak jsme se dozvěděli i spousty dalších zajímavostí, o kterých jsme neměli ani páru.




Vyvrcholením prohlídky je pak vystoupení místních. Zpívá se, tančí se a jsme svědky i trošku delší verze tance Haka, kterou zná celý svět díky ragbistům All Blacks. Po vystoupení se s místníme fotíme a vyrážíme za město, abychom se dostali do Red Woods, což jsou lesy se stromy, jejichž kůra je skutečně červená. Les ale za chvíli opouštíme a turistickou trasou se dostáváme na kopec, odkud vidíme celé město i jezero Rotorua. Kdybychom nevěděli, kde se nacházíme, mohli bychom si snad myslet, že celé město hoří, protože tady jsou snad stovky termálních pramenů, které jsou cítit snad všude po městě.

Dokončujeme okruh a přes Red Woods se vracíme na parkoviště a jedeme zpět do holiday parku. Tam si dopřáváme naposledy termálních bazénků a zaleháváme.

DEN JEDENÁCTÝ (pátek 19. srpna 2016)

Závěrečný den výletpvání zahajujeme nákupem přívěšku z kamene, tzv. Mounatin Jade. Ty se vyrábí přímo tady a tvary přívěšku vychází z několika základních symbolů, z nichž každý má svůj význam. Navíc, všeobecně se o těchto kamíncích říká, že si v obchodě nevybíráte vy, ale kámen si vybere vás. No, Terku si vybraly dva kamínky, takže zkoušíme a nakonec se rozhodujeme pro jeden z nich. Terka jej od tohoto dne neustále nosí, tak uvidíme, jak se to projeví :-)

Pak už se vydáváme směr Opotiki, ale ještě před tím zastavujeme ve Whakatane. Tam jsme totiž před časem rozváželi životopisy a hledali práci. Narazili jsme i na farmu s jahodami, kde ale nikdo nebyl, tak jsme tam prostě poslali e-mail. No a co se nestalo. Na začátku týdne se nám ozvali a po pár zprávách jsme se domluvili, že se tam cestou zpět zastavíme. Pohovor vedou majitelé celého komplexu a vypadá to, že se oběma celkem zamlouváme a cítíme šanci, že bychom se v místní restauraci mohli uchytit. Ve městě pak ještě nakupujeme zásoby a než dojedeme domů do Opotiki, dostáváme SMS zprávu, že si nás majitele vybrali a že 19. září začínáme.

Celý výlet nám trval 11 dní, nenuili jsme se ani jeden a celou cestu jsme zakoničli tím, že jsme dostali práci. Tak snad už žádný packhouse, žádné kiwi, ale práce v restauraci. Tak uvidíme, jak nám to půjde. Držte palce :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TomkoY | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:51 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama