Cestou necestou severním ostrovem (ČÁST 1)

18. září 2016 v 8:42 | Petr Matěj |  Nový Zéland
V první polovině srpna jsme dostali v práci (stále Packhouse a balení kiwi) dva týdny volna a protože se nám nechtělo jen tak sedět doma, rozhodli jsme se, že vyrazíme na zhruba desetidenní trip po severním ostrově. Na jednu stranu jsme cestovali, když na Novém Zélandě vrcholila zima, což s sebou neslo ne úplně teplé dny, na druhou stranu ale bylo turistů všude minimum a ono zima tady není úplně to samé, jako zima v Česku. Chcetě vědět, jaký náš výlet nakonec byl? Ano? Tak pokračujte ve čtení...



PÁR DNÍ PŘED ODJEZDEM

Ještě před tím, než vyrážíme na trip, se musíme popasovat s levým předním kolem na autě, které je zjevně o dost prázdnější, než ostatní. Zkoušíme ho dofouknout, ale po 48 hodinách je kolo opět skoro prázdé. Proto se rozhodujeme navštívit Carla, což je takřka náš privátní automechanik, který už pár drobností u našeho auta řešil. Sami nevíme, jestli máme píchlé kolo, nicméně zhruba do 20 minut je kolo opraveno s tím, že někde u ventilku to ucházelo. Zaplatili jsme 15 dolarů, takže takřka nic.

Spokojeně odjíždíme domů a začínáme se balit. Ráno vstávám a jdu nakládat auto a co nevidím - kolo je opět prázdné. S Terkou řešíme, jestli kolo prostě na výletě denně dofukovat, a nakonec se rozhodujeme na poslední chvíli jet opět za Carlem. Ten je ochotný se na auto ihned podívat a tak čekáme. 10 minut, 20 minut, půl hodiny... A pořád nic... Až skoro po hodině vychází Carl, že už je to teda na 100% opraveno. Očekáváme, že za hodinu práce budeme muset zaplatit alespoň stovku, o to víc jsme překvapení, když si Carl nic nezaúčtuje. Každopádně auto je skutečně opraveno a my můžeme vyrazit...

DEN PRVNÍ (úterý 9. srpna 2016)

Po ranní návštěvě autoservisu se konečně vydáváme na cestu. Nikam se vyloženě nechceme hrnout, a tak v poklidu vyrážíme a cestou se zastavujeme ve Whakatane. Tam nakupujeme skládací stoleček, abychom měli na čem venku jíst, protože stejně jako při našem prvím výletě, i tentokrát se chystáme spát v autě. Pokračujeme dále na severozápad a po pár hodinách jízdy dorážíme do městečka Waihi. Tady jsme chtěli zakončovat náš první výlet, tehdy nám ale nepřálo počasí. Dneska máme ale štěstí, protože neprší a my se tam můžeme projít okolo "Martha Mine", což je místo, kde se ještě nedávno těžilo zlato. Je to obrovský kráter nad městem, okolo kterého je turisty vyhledávaný okruh, který také absolvujeme.



Lom by měl být v budoucnu kompletně zaplavený a místo by mělo sloužit jako rybník. Aktuálně zde však žádná voda není a navíc místní musí řešit problémy s tím, že se jim před pár měsíci jedna stěna lomu utrhla.


Po asi dvou hodinách strávených ve Waihi v okolí lomu se přesouváme do nedalekého města Paeroa, kde přespáváme na placeném parkovišti.


DEN DRUHÝ (středa 10. srpna 2016)

Ráno nás probouzí kapky deště, které bijí do auta. Naštěstí nemáme na tento den v plánu žádný větší turistický výšlap, protože naším cílem je město Hamilton, ve kterém se nachází největší nákupní středisko na Novém Zélandu. Tady musíme Terce koupit nové pohorky. Říkáte si, jak jsme mohli do země, kde jsou všude hory, vyrazit bez pohorek? Omyl! Terka totiž svoje boty nechala jednoho pěkného dne na střeše auta a buď je ztratila při odjezdu, anebo je někdo na střeše před tím viděl a ukradl je. Terka si to prostě už nepamatuje :-)

Nicméně zalézáme do obchodu značky Kathmandu, což je něco jako AlpinePro nebo Tilak v Česku. Tady narážíme na dva páry docela slušných bot v dobrém poměru cena/výkon. Já bych jedny z fleku bral, ale Terčin ženský přístup jí velí podívat se i do ostatních (asi dalších 5) obchodů, kde by mohli pohorky mít. No a jak to dopadlo? Koupily se nakonec stejně ty, na které jsme narazili jako první.

Pak se dostáváme do centra města, procházíme se místními ulicemi a pomalu opouštíme Hamilton. Před západem Slunce přijíždíme do městečka Raglan, což je vyhlášené město pro surfaře. Parkujeme v místním kempu za městem, které zeje prázdnotou. V místnosti, kterou se bojím nazvat kuchyní, si připravujeme večeři, načež se objevuje jediný člověk, který tam s námi kempuje. Anglicky se pozdravíme a když se s Terkou začneme bavit česky, tak se přidá taky - je to totiž Matěj, který zde pracuje v supermarketu a který má slabost pro surfování. Ten nám vypráví, jak dlouho už v tomto kempu bydlí a prozrazuje nám i to, že během léta je tohle místo úplně přecpané. To, že jsme na cestování zvolili právě tuto mimosezónní dobu, se nám poprvé vyplácí - nemusíme se s nikým nikde mačkat.

DEN TŘETÍ (čtvrtek 11. srpna 2016)

Po ranní ledové sprše opouštíme kemp a vracíme se do Raglanu. Tam se v klidu procházíme po tomto městečku na západním pobřeží, abychom zhruba po dvou hodinách vyrazili směr Bridal Veil Falls. Ty jsou zhruba 10 minut chůze od záchytného parkoviště a na místě se nabízejí tři různé výhledy na tento 55 metrů vysoký vodopád. První z nich máme rovnou před nosem, protože cesta končí u vrcholu vodopádu. Kocháme se, děláme pár fotek a nerušení žádnými turisty se vyydáváme strmě dolů.



Zhruba v půlce je druhé vyhlídkové místo, nicméně zde se zastavujeme až po cestě zpět nahoru. Dole se pak díváme na vodopád z jiného úhlu, než jsme viděli nahoře a jsou to skutečně pěkné pohledy.


Vracíme se zpět do auta a přemýšlíme, co dál. Chceme navštívit místní věhlasné jeskyně, ve kterých jsou statisíce "světlušek" všude ve skalách. Tito miniaturní broučci ve tmě svítí, aby nalákali potravu a při absolutní tmě se jedná o jedinečný zážitek. K jeskyním přijíždíme okolo třetí odpoledne a během sezóny bychom lístky na tento den už nesehnali. Vzhledem k ročními období tu ale není skoro ani noha, takže během pár minut jdeme dovnitř. Prvních 30 minut prohlídky se takřka neliší od prohlídek jeskyní v Česku, poslední třetina ale stojí za to. Skoro poslepu nastupujeme do lodiček, které ovládá průvodce po paměti. Je totiž úplná tma a zaměstnanci jeskyní jsou trénovaní na to, aby "cestu" trefili pomocí lan natažených nad našimi hlavami.


Vidíme tak obrovské množství modře svítítích teček, které jsou všude okolo nás. Nic ale nefotíme. Je to totiž zakázané a navíc by z fotek nebylo skoro nic poznat. Proto pokud chcete vidět tyto broučky v akci, musíte sem prostě přijet :-)

Po prohlídce se přesouváme za město Te Kuiti, kde je u řeky kemp, ve kterém trávíme další noc našeho výletu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama