První větší výlet - Northland a Coromandel (ČÁST 3)

12. července 2016 v 7:52 | Petr Matěj
V závěrečné části věnované o většímu výletu, který jsme na Novém Zélandu podnikli, se budu věnovat dnům, které jsme strávili na poloostrově Coromandel. Na něm jsme byli osmý a devátý den naší cesty.


DEN OSMÝ (úterý 15. března 2016)

Po delším spánku v klidu vstáváme, snídáme, využíváme teplé sprchy a v deset hodin dopoledne opouštíme holiday park v Mirandě a jedeme do města Thames, kde jsme byli již v pondělí pro informační materiály. Zbytek dopoledne trávíme procházkou po tomto pěkném městě a na základě našich plánů chceme absolvovat nějaký pěkný výšlap - těch by tu mělo být v blízkém okolí obrovské množství.

Vydáváme se tedy do informačního střediska v Coromandel Forrest Parku, kde nám paní jednaznčně doporučuje 7-8 hodinový výšlap na vrchol Pinnacles. O tomto treku jsme věděli už předem, nicméně k jeho časové náročnosti jsme se jej snažili už předem vyloučit. Nicméně nadšení paní v centru nás zlomí a nakonec se před jednou odpolední rozhodujeme tento trek absolvovat s vědomím, že jsme schopní jej absolvovat v kratším čase, než je uváděn v průvodci.

A skutečně. Na první odpočívadlo, které mělo být vzdáleno dvě hodiny chůze, dorážíme po 75 minutách a celkově se na vrchol dostáváme ani ne za tři hodinky. A pokud je úvod treku ve znamení schodů vytesaných do skal, závěrečné strmé stoupání pak usnadňují schody dřevěné. Posledních pár desítek metrů se pak dá směle nazvat horolezeckou stezkou.





Každopádně i tohle zvládáme a díky tomu se nám naskýtá výhled na takřka celý Coromonadel, jehož velkou část tvoří právě jeden velký les. Chvíli se koukáme po všech možných stranách, fotíme a dáváme malou svačinku, abychom se vydali na cestu zpět. Zjevně jsme jedni z posledních, kteří se takto "pozdě" rozhodli vyrazit nahoru i dolů, takže na zpáteční cestě už takřka nikoho nepotkáváme - výjimku tvoří skupinka mládežníků, kteří ale přespávájí na chatě pod vrcholem. Každopádně cesta dolů není zdaleka tak časově náročná, na druhou stranu sem tam nám podklouznou na vlhkých šutrech nohy, ale na zadek ani jeden nespadneme.


Celkově nám tento trek zabral necelých šest hodin. Po devítikilomterové cestě děravou štěrkovou silnicí, která nám zabírá půl hodiny, parkujeme v kempu nedaleko informačního centra, kde jsme na velkém prostranství kromě dvou dalších aut úplně sami. Stíháme se umýt v řece, připravit si jídlo a rychle zalézt do auta, neboť právě při večeři začíná pršet. Naléváme si tak skleničku vína a pouštíme Big Bang s vědomím, že jsme tento náročný den nakonec zakončili časově úplně ideálně.

DEN DEVÁTÝ (středa 16. března 2016)

Předposlední den výletu má mít dva vrcholy - Cathedral Cove a Hot Water Beach. Cestou k nim se dopoledne zastavujeme v Coromandel town, což je malé městečko, které se jmenuje právě tak, jako celý poloostrov. Z důvodu rozlišení si místní prosadili slovíčko "town" v názvu obce. Tady máme na 10:15 naplánovanou vyjížďku nad město na úzkokolejce. Přeci jenom jsme včerejší den strávili náročným výšlapem, a tak se těšíme, až se trošku povozíme :-)

Na místo přijíždíme ještě před desátou hodinou, abychom zaplatili naši rezervaci a u pultu jsme překvapeni v okamžiku, kdy se nás paní ptá, jestli je naším preferovaným jazykem angličtina. Ze srandy říkáme, že pokud materiály nemají v češtině, tak pak ano, načež paní zaloví v poličce a vytáhne materiály kompletně v češtině. Pracuje tu údajně nějaký sklář z Česka, který materiály do češtiny přeložil.

Tato úzkokolejka původně sloužila jistému Berrymu, místnímu hrnčíři, který pomocí této tratě získával kvalitní hlínu pro své řemeslo. Později došlo k prodloužení trasy, to už ale bylo čistě z turistických důvodů. Po zhruba 25 minutové jízdě ve vláčku se dostáváme nad město, odkud se nám nabízí další výhledy na poloostrov. Po chvíli se vracíme zpět, cestou dostáváme výklad a vidíme i místo, kde je Berry pohřben - zemřel totiž v lednu 2016 a zajímvaostí je, že po jeho smrti jej v rakvi naložili do vláčku, vyvezli na vyhlídku a pak jej zhruba uprostřed cesty pohřbili v lese. Trošku se tak posmrtně stal součástí prohlídky.



Po skončení výletu vláčkem lehce obědváme a vyrážíme směr Cathedral Cove. K zachýtnému parkovišti přijíždíme zděšení, neboť je parkoviště úplně plné. Naštěstí se u jednoho auta převláká postarší dáma, která na nás mává a informuje nás, že do pěti minut vypadne, což se také stalo. Improvizovaně se pak převlékáme do plavek a v žabkách se vydáváme na 45 minutovou vycházku k pláži. Opět jsme rychlejší než ukazatel a za slabou půlhodinku se nacházíme na dvou plážích oddělených dírou ve skále. Ještě před tím ale potkáváme postarší pár, u kterého poslechem zjišťujeme, že je z Česka. Na jejich "Thank you", když jim uvolňujeme cestu, Terka odpovídá "Welcome", mně to ale nedá a pěkně nahlas říkám "Není zač", což u dvojice vyvolává nadšení a chvíli si tak s Čechy, kteří po Austrálii navštěvují i Nový Zéland, povídáme.


Zpět ale k plážím. Tam se koupeme, odpočíváme a fotíme šutry, abychom pak hezky od soli šli stejnou cestu zpět k parkovišti. Míříme tedy ještě k Hot Water Beach, což je pláž nedaleko Cathedral Cove, kde se nachází nějaký podzemní termální pramen, který vyvěrá na povrch. Často jsou tak zde k vidění lidé s lopatami, kteří hloubí jámy v písku, které se pak zaplaví teplou vodou - odtud onen název "Hot Water Beach". Co jsme si ale předem nepřečetli byl fakt, že termální prameny vyvěrají pouze dvě hodiny před a po odlivu, což sice nevíme, kdy to v tento den je, ale co víme určitě je to, že to 100% není zrovna v tu chvíli, kdy se zde nacházíme.

Co vidíme je asi deset menších či větších "dír" v pláži, takže po krátkém zkouknutí se vracíme zpět k autu a vyrážíme směr Waihi, kde plánujeme přespat v Dickey's flat, což je kemp, ve kterém jsme spali první noc. Cestou začíná pořádně pršet, k našemu překvapení se ale zázrakem déšť vyhnul kempu, takže se v klidu umyjeme v řece, navečeříme a zalehneme.

DEN DESÁTÝ (čtvrtek 17. března 2016)

Poslední den už má být veskrze odpočinkový. Chceme se podívat po Waihi, což je město s bohatou historií zlatokopectví. Tam, kde jsme ale měli štěstí ve středu, máme smůlu ve čtvtek. Leje totiž jako z konve, takže prohlídku Waihi odkládáme na neurčito a míříme přes Taurangu směr domů - do Opotiki. Zastavujeme se ještě ve Whakatane, kde se po deseti dnech studené kuchyně zastavujeme v McDonaldu, abychom se pořádně nacpali a pak pokračujeme dál. Domů přijíždíme okolo druhé odpolední s vědomím, že za sebou máme první větší výlet, který jsme na Novém Zélandu absolvovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama