60 hodin cesty a už jsme tady!

2. prosince 2015 v 7:22 | Petr Matěj |  Nový Zéland
Stejně jako při návratu z Erasmu v Norsku, i cesta na Nový Zéland trvala přes 50 hodin. Ono je to logické, Norsko je sice relativně "za dveřmi", nicméně tehdy jsem domů cestoval vlaky a autobusy. Těmito dopravními prostředky bychom se na Nový Zéland asi nedostali, ale vzhledem ke vzdálenosti od středu Evropy se i cestování letadlem poměrně protáhlo. A jak to vše probíhalo?



PONDĚLÍ 23. LISTOPADU (Vlak Zábřeh n. M. - Praha hl.n.)

Vzhledem k faktu, že první letadlo vzlétalo z Prahy v úterý v 7 hodin ráno, museli jsme se s Terkou do Prahy přesunout tak, abychom let nezmeškali. A vzhledem k tomu, že nočních vlaků je pomálu a i autobus z pražského nádraží na letiště nejezdí non-stop, rozhodli jsme se pro následující řešení.

V 18:06 přisedám k Terce do Regiojetu v Zábřeze, kde si ještě užíváme pohodlného cestování a odpočíváme. Vlak nabírá asi 40 minut zpoždění, ale vzhledem k tomu, že nám letadlo letí až druhý den ráno, zpoždění nám rozhodně nevadí. V Praze jsme chvíli před devátou hodinou večerní a z nádraží se přímým autobusovým spojem přesouváme na letiště. Tam jsme dvě hodiny před půlnocí, čili devět hodin před odletem. Vyřizujeme tak zvaný "self check-in", kdy si rezrvujeme místa v letadle a pak se uvelebujeme v prostorách odletové haly. Já se natahuju na lavičky, Terka neváhá a rozkládá spacák a bez potíží usíná na podlaze.

ÚTERÝ 24. LISTOPADU (letadlo Praha - Amsterdam a letadlo Amsterdam - Taipei)

V noci spíme tak 3 hodiny a okolo čtvrté ráno pomalu vstáváme. Jdeme si dát teplou bagetu do Subway a o půl šesté ráno se jdeme odbavit. Vše probíhá hladce a před sedmou hodinou ranní už netrpělivě čekáme v letadle ČSA na první vzlet. Jenže co se nestalo - kapitán nás upozorňuje na závadu na přední noze a oznamuje všem cestujícím, že budeme mít malé zdržení. Po chvíli dostáváme informaci, že z malého zdržení bude větší zpoždění a za okamžik už nás pakují z letadla ven, protože bude potřeba přistavit letadlo jiné. Naštěstí jdeme jen do vedlejšího "gejtu" a se zpožděním 70 minut konečně odlétáme z Česka. V tu chvíli si sami sobě blahopřejeme, neboť prvotně jsme chtěli letět přes Frankfurt, kde bychom měli na přestup hodinu a půl. V Amsterdamu naštěstí máme větší mezeru, a tak nás zpoždění nijak neomezuje.

V Amsterodamu dáváme lehčí občerstvení a pak už se vydáváme do oblak se společností China Airlines. Letadlo není úplně plné, takže se můžeme i roztahovat, pravidelné občerstvení máme v ceně, takže hladem netrpíme. Přímo do Taipei ale skrz obrovskou vzdálenost neletíme a mezipřistání absolvujeme v Bangkoku. Tam jsme jako běloši v obrovské menšině. Moc času na letišti nemáme, tak se skrze terminál díváme ven na Airbusy A380. Poté přes bezpečností kontrolu opět nasedáme do stejného letadla a vydáváme se do Taipei.

STŘEDA 25. LISTOPADU (letadlo Taipei - Auckland)

Na Taiwanu máme volno přes 10 hodin, nicméně letiště je poměrně daleko za městem, takže šanci podívat se do centra nevyužíváme, docela dost možně bychom pak náš let nemuseli stihnout. Přesto jsme si ale pobyt na letišti v Taipei "užili". Vyměnili jsme americké dolary za místní měnu, pojedli něco málo z lokální kuchyně, dali si pořádnou porci kávy a nakonec jsme se uvelebili v perfektních lehátkách, kde čekání ubíhalo snad dvakrát rychleji. Do oceánie jsme se vydali se stejnou leteckou společností, tedy China Airlines, a postupem času nás občerstvení začalo trošku štvát - holt čínská kuchyni asi nebude úplně to pravé ořechové. Letadlo je tentokrát o poznání plnější, nicméně nejvíc nás štvou francouzi, kteří zjevně cestovali s námi na Nový Zéland a od Amsterdamu až do naší cílové země seděli okolo nás. Že byli z Francie by ani tak nevadilo jako to, že jednoduše byli cítit - zejména dredatá mužská část tohoto páru. Ale nedalo se nic dělat.

ČTVRTEK 26. LISTOPADU (letadlo Taipei - Auckland)

Vzhledem k tomu, že na Novém Zélandu je oproti ČR o 12 hodin více, tak jsme celou dobu cestovali do "budoucnosti". Noc se tedy rychle změnila v den a my jsme po letu nad širým oceánem po ránu uviděli Austrálii. Mezipřistání tentokrát absolvujeme v Sydney, z výšky vidíme i Operu a Harbour bridge. I když se díky malému časovému prostoru a chybějícím australským vízům nedostaneme z letiště, je patrné, že tady je pořádné vedro - teploměry ukazují venku přes 30, což je v porovnání s aktuálními českými teplotami okolo nuly poměrně výrazný skok. Na místním letišti už vidíme velký počet novozélandských původních obyvatel - maorů a také zkoušíme funkčnost naší redukce do zásuvky. Stejně jako v Bangkoku se přes bezpečností kontrolu vracíme do stejného letadla, kterým jsme sem přiletěli.

Pak už letíme jen něco okolo tří hodin a v 17:50 místního času dosedáme na letiště v Aucklandu. I zde je poměrně teplo, nicméně se Sydney se to rovnat nedá. Po vystoupení z letadla procházíme bez problémů pasovou kontrolou, bez povšimnutí procházíme i okolo obávané kanceláře imigračního a jdeme si pro batohy. Ty k našemu velkému překvapení dorazily nepoškozeny a zejména nás uspokojuje fakt, že se při cestě na druhou stranu planety Země nikde neztratily. Následuje další kontrola a otázky na to, co všechno vezeme a jestli máme umyté boty. I tam procházíme s úspěchem a před námi je poslední krok - rentgenová kontrola obsahu zavazadel. Ta je také v pořádku a když si batohy bez povšimnutí očuchal i pejsek, jsme z toho venku. Pak už jen nasedáme k Hance do auta, která nás odvezla k sobě domů. Ale o tom zase až někdy příště :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ludvík | 3. prosince 2015 v 18:24 | Reagovat

To pises jako uplnou kovbojku, a co se nestalo? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama