Návrat domů aneb přes 50 hodin na cestě

3. ledna 2013 v 15:35 | Petr Matěj |  Erasmus - Lillehammer 2012
Výlet na Lofoty byl zdánlivě posledním dobrodužstvím, které jsme v Norsku prožili, avšak ještě jedno na mě čekalo, a sice cesta domů, která mi zabrala více než dva dny, to vše z vesničky A na ostrovech Lofoty až do vesničky jménem Nový Malín.


Úterý 5. června 2012 - den první

První den návratu začíná brzy ráno. Po tříhodinovém spánku vstáváme před pátou ranní, abychom naši chatičku uklidili a vyrazili na cestu. Z A do Moskenes se dostáváme půjčeným autem, autopůjčovna se však nachází hned vedle přístavu, a tak auto jen zaparkujeme a klíče necháváme ve schránce. V 6:15 se vydáváme z Moskenes do Bodo, města, kde končí (nebo začíná - jak chcete) železnice v Norsku. Po tříhodinové platbě, kterou všichni prospíme, přistáváme a plánujeme, co s volným časem (vlak nám jede ve 12:15). Vyrážíme tedy poznávat krásy Bodo a po prohlídce města míříme na vlakové nádraží. Tam se u vlaku loučíme s Verčou - naše německá kamarádka totiž nestihla koupit lístek za tzv. MINIPRIS (jízdenka koupená s velkým časovým předstihem), a tak pojede až pár hodin po nás. Ve 12:15 zatroubí lokomotiva a vlak nás odváží do města Trondheim. Tam dorazíme po takřka deseti hodinách ve 22:07 a hodinovou pauzu využíváme k návštěvě Burger Kingu. Ve 23:05 odjíždíme vlakem po již elektrifikované trati směr Lillehammer.

Středa 6. června 2012 - den druhý

Do Lillehammeru to je z Trondheimu zhruba 5 hodin cesty, této doby využíváme ke spánku. Před příjezdem do Lillehammeru se potkáváme s Kubou a Luckou (všichni sedíme jinde - dálkové vlaky jsou jen na místenky) a ve vlaku se loučíme. Kuba s Lucií totiž v Lillehammeru vystupují a do Česka se vydají ten samý den večer letadlem. V Lillehammeru tak oba vystupují, já s nimi, ale jen proto, abych na nástupišti potkal Hege a Joeyeho, kteří mi přinesli z kolejí moje zavazadla - tahat se s dvěma těžkými kufry na Lofoty by asi nemělo úplně logiku. Rychle se loučíme, kufry dávám do vlaku a na cestu dostávám ještě zapečené těstoviny. Od této chvíle již cestuji úplně sám, vlakem do Oslo přijíždím v 6:43 ráno a mám tedy tři a půl hodiny, než nasednu do autobusu Student Agency, která pravidelně každý týden vypravuje autobusovou linku právě až do hlavního města Norska. Volný čas zabíjím luštěním křížovek a sudoku, vhod mi taky přijdou ony těstoviny, které jsem dostal v Lillehammeru.

Čekání je poměrně psychicky náročné, člověk po celém dni, kdy spal nespal, nestuále kouká na hodiny a odpočítává příjezd autobusu. Ten přijíždí přesně na čas a já si už v Norsku připadám jako doma - dva řidiči, stevardka a se mnou ještě jedna cestující, která nastupuje právě v Oslo - ti všichni mluví česky (stevardka tedy slovensky, ale to je prašť jak uhoď). Při odjezdu a cestě nazpět si v hlavě přehrávám všech 5 měsíců, které jsem v Norsku prožil a užívám si posledních maličkostí, které pro mě byly před tím samozřejmostí - řetezců KIWI, ve kterých jsme nakupovali celou dobu veškeré potraviny, norských vlajek, které vlají všude po celém Norsku a spousty dalších "blbostí". Po pár zastávkách v Norsku, kdy nabíráme další cestující, vjíždíme do Švédska, kde se stejný proces opakuje ve městech jako Halmstad či Göteborg. Cesta Švédskem končí v Helsingborgu, kde se naloďujeme na první trajket a vjíždíme do Dánska. Tam zastavujeme snad jen v Kodani, aychom za dalších pár hodin využili dalšího trajektu k přeplutí na břehy Německa. Zde chvíli před půlnocí vjíždíme do Berlína, kde je poslední větší zastávka.

Čtvrtek 7. června 2012 - den třetí

Po extrémně dlouhé době bez spánku to již nevydržím, za Berlínem usínám, zaspím dokonce vjezd do České republiky a probudím se až v Ústí nad Labem. To už jsou mimochodem Lucka s Kubou několik hodin v Česku, ale jejich komplikace se stávkujícími pracovníky letišť bych asi nechtěl zažít, a tak jsem rád za pohodlí autobusu. Mimochodem, Kuba domů přijíždí zhruba ve stejnou dobu jako já - z Prahy už mu v noci 6. června nic nejelo. Ale zpět do Ústí na Labem. Tady vystupují první cestující a zbytek pokračuje do našeho hlavního města. Možná jsem mohl využít vystoupení na vlakovém nádraží a jet například do Zábřehu vlakem, již delší dobu ale mám koupený autobus z Prahy do Brna, a tak vystupuji až na konečné na Florenci. Zde mi 7:30 odjíždí další autobus SA do Brna, kam přijíždím lehce před desátou. Tam už na mě čeká otec, vytahujeme kufry z autobusu, přendáváme je do auta a jedeme směr Nový Malín. Cestou zastavujeme na pumpě, kde si dávám pořádně mastný český bramborák (mimochodem - naše bramboráky v Norsku jsme dělali lepší) a pokračujeme v cestě. Zastavujeme se až u otce v práci v Zábřeze, kde mu pomáhám s chystáním firemní akce. Teprve až poté se okolo 13. hodiny dostávám domů do náručí maminky, která mi na přivítanou udělala pořádnou porci Lasagní.

Celkově jsem tedy strávil na cestě 55 a půl hodin, počínaje úterým v 5:30 ráno, kdy jsme z chatky odjeli autem k přístavišti a konče příjezdem domů ve středu ve 13:00 - to vše bez pobytu v posteli a jen s podřimováním v sedadle nějakého dopravního prostředku. Celkem jsem na cestě domů využil 6 dopravních prostředků - auta, trajektu, dvou vlaků, autobusu (nepočítám k němu dva přejezdy trajektem) a znovu auta.

Do Norska jsem se během podzimu 2012 ještě dvakrát vrátil vždy na týdenní pobyt, připomněl jsem si skvělé chvíle strávené v této úžasné zemi a pevně věřím, že jsem v Norsku nebyl naposledy a že se do něj (dříve nebo později) znovu vrátím!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama