Popáté na můstcích aneb rodiče v Lillehammeru

7. května 2012 v 21:22 | Petr Matěj |  Erasmus - Lillehammer 2012
Poslední měsíc Erasmu je tu. Takřka všechny zkoušky jsou již za námi a už toho není moc v plánu. Stereotyp nám tu přijeli koncem dubna napravit moji rodiče, kteří se společně vydali na čtyřdenní výlet do Osla. Shodou okolností jsem měl v polovině jejich pobytu zkoušku. Z tohoto důvodu se jejich pobyt přímo v Lillehammeru zúžil na dvě noci. Ale hezky od začátku.


To, že naši za námi přijedou do Lillehammeru na návštěvu, bylo v plánu snad ještě před tím, než jsme vůbec odjeli, přesto pevný termín padl až někdy v březnu. Definitivní termín tedy byl 25. - 29. dubna roku 2012. Vzhledem ke zkoušce 27. dubna jsme se předem domluvili, že až do tohoto dne budou rodiče svůj pobyt trávit pouze v Oslu. Nezávisle na tom se ozval i soused Luďa, který je na Erasmu ve Švédsku a zrovna v těchto dnech byl na výletě v Norsku. Všichni do Lillehammeru přijeli takřka ve stejnou dobu, tudíž v době mého příchodu na nádraží již na mě všichni tři netrpělivě čekali.

Po úvodním uvítání se naši jdou ubytovat, my s Luďou si jdeme kupovat jízdenky na vlak na naše budoucí výlety a poté společně i s rodiči míříme pěšky směrem na naše koleje. Cestou se zastavujeme v obchodě s tvrdým alkoholem a díky ochotě rodičů získáváme nějaký ten proviant nad rámec našich běžných možností.

Cestou procházíme historické centrum města a pomalu se blížíme ke kolejím. Tou dobou Jakub s Luďou již připravují česnekovou polévku na uvítanou a po našem příchodu ji také s radostí konzumujeme. Všemu předchází panáček čerstvě dovezené slivovice (ze které otec docela solidně upil, než ji stihl předat). Poté ukazujeme rodičům, jak dobře jsme se naučili v Norsku vařit. Po jídle si dáváme dalšího panáčka a přemisťujeme se do mého pokoje, který prochází důkladnou kontrolou obou rodičů. Po malé pauze se společně vracíme na hotel, kde dostávám další výslužku a vracím se autobusem na kolej.


Ráno máme všichni sraz v 10 hodin dopoledne a program toho dne je jasný - skokanské můstky a tůra podél místních vodopádů. Počasí nám naštěstí vcelku přeje, avšak přeci jenom se před Sluníčkem na chvíli schováme. To když nahlížíme do útrob Hakons Hall - místa, kde v roce 1999 slavili naši hokejisté titul mistrů světa. V té chvíli probíhá v hale obrovský mládežnický turnaj v házené, tudíž je hala poměrně plná účastníků i fanoušků. V přilehlém areálu je připraven kolotoč s řadou atrakcí, takže se to v Olympijském parku hemží lidmi. My však pokračujeme vzhůru a pro nás již poněkolikáté zdoláváme více jak 900 schodů k vrcholu skokanských můstků.


Tam probíhá první pauza a koštování slivovice od Ludi souseda. Pokračujeme podél vodopádů a po zhruba 4 hodinách se vracíme zpět do Lillehammeru. Tam se rozdělujeme, naši se loučí s klukama a já si s nimi dávám sraz na pátou odpolední. V tu dobu totiž odjíždí Luďa soused, kterého doprovázíme na nádraží a poté společně vyrážíme do místní restaurace na pořádnou večeři. Tam si nadlábneme žaludky, probereme všechno možné i nemožné, s otcem si dáváme každý dvě orosená a po večeři se vracíme na hotel, kde se již definitivně rozloučíme, neboť jejich vlak zpět do Osla na letiště odjíždí brzy ráno.


Chtěl bych tímto našim poděkovat, že se na tento výlet vydali, dovezli nám spoustu jídla, dobrot a přispěli nám na nákup proviantu, který se postará o naši zábavu ve zbytku našeho pobytu. Bylo fajn vidět alespoň část rodiny po tak dlouhé době. A je nutno říct, že i když si po návratu brzo zase určitě začneme lézt na nervy, domů se budu určitě těšit!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama