Jak jsme zažili několikeré poprvé aneb výlet za bruslením do Hamaru

16. března 2012 v 16:12 | Petr Matěj |  Erasmus - Lillehammer 2012
Ve středu 7. března pro nás byl zorganizován výlet do Hamru. Ano, je to stejný Hamar, který jsme již s několika Erasmáky navštívili v čase předešlém, kdy se na olympijském oválu proháněla Martina Sáblíková. Tentokrát však naše nejlepší rychlobruslařka na oválu chyběla, avšak ledová dráha nezůstala prázdná - zkoušet rychrobruslit jsme byli právě my!



Jednodenní výlet vlastně začíná již pár dní předem, kdy se zjišťuje zájem zahraničních studentů. Pomalu, ale jistě, se nakonec přihlásí zhruba 10 studentů, kteří mají zájem se postavit na rychrobruslařské brusle. Je nutné podotknout, že pro většinu z nás je to vůbec první možnost v životě sklouznout se na bruslích.

Do Hamaru jedeme vlakem a za celý výlet si platíme pouze zpáteční jízdenku na vlak, neboť mezinárodní oddělení nám přispívá na vstup i půjčení výbavy. Po příjezdu do Hamaru se pěšky přesouváme do haly, kam za chvíli doráží naši norští buddíci, kteří pro nás tento výlet organizují - Markus, Jon a jeho maminka. Ta nám oznamuje, že pán z půjčovny ještě není jaksi přítomen, ale že to vůbec nevadí, protože my si uděláme prohlídku haly, a to z docela neobvyklého místa. Jonova maminka nás totiž zavede prudkým stoupákem přímo pod střechu arény - to je něco pro mě a celou dobu nahoře (asi 15 minut) přemýšlím nad tím, že bych už rád šel dolů, takže z výkladu o historii haly nemám vůbec nic :-)


Po návratu na pevnou zem (přežil jsem) si konečně půjčujeme výbavu. Slabší kusy si berou klasické, chcete-li hokejové, brusle, já a další však neváháme a půjčujeme si brusle rychlbruslařské. První pohyby na ledu jsou hodně rozpačité, doufání v to, že je to stejné bruslení jako při hokeji, je fuč v mrknutí oka. Ačkoliv mám nejdelší praxi v bruslení, v úvodu na tom nejsem o nic lépe, než moji kolegové. Avšak postupem času se do toho dostávám a jakš takš mi to jde. Pro porovnání, jedno kolo s pevným startem zvládám za 50 sekund, což je oproti Martině Sáblíkové trošku horší :-)


Naskýtá se nám možnost si uprostřed ledové plochy vyzkoušet sledge hokej, čehož využíváme a zjišťujeme, že tento sport není ale vůbec jednoduchý a udržet jenom balanc dá pořádně zabrat. Obdivuju ty borce, kteří tento sport provozují závodně, i přes určitý tělesný hendikep. Já jsem hodně nemotorný, neustále padám na stranu a v konečném důsledku si ještě železný holík na konci hokejky zaryju do dlaně, takže radši přerušuju svoje snažení a jdu ještě chvíli bruslit.


Když už to ostatní pomalu balí, já a Jakub si ještě půjčujeme klasické hokejky, puk a jdeme si zastřílet. Je to už nějaký pátek, co jsem si zahrál naposledy hokej, ale sem tam se mi nějaká střela ještě povedla :-)

Po opuštění haly se přistavenými auty přesouváme do města, kde navštěvujeme zříceninu zakrytou skleněným krunýřem, aby stavba odolávala vnějším vlivům. Když už si myslíme, že se přesuneme již jen na nádraží, Jonova maminka s námi jede do rybího obchodu, kde je objednána ultra drahá polévka a s várnicí se přesouváme k Jonovi domů. Tam pak všichni společně večeříme tuhle skvělou polévku, seznamuje se s celou rodinou, jíme koláčky a pijeme čaj. Norové se tu o nás opravdu hezky starají :-)


Výlet, který jsem čekal, že skončí tak ve čtyři odpoledne, končí v osm večer. Ale stálo to za to!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karenah | Web | 18. července 2017 v 19:30 | Reagovat

Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone5C. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Podrobností WEB!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama