Birkebeiner 2012 aneb jak jsme si "zkusili šůšn"

30. března 2012 v 21:14 | Petr Matěj |  Erasmus - Lillehammer 2012
V sobotu 17. března 2012 se v Norsku konal tradiční Birkebeiner závod v běhu na lyžích, který v roce 2011 dokázal vyhrát Stanislav Řezáč, aby po skončení závodu poskytnul dnes již tak známý rozhovor. My jsme si zkusili, jaké to je být součástí "zkusit šůšn". Avšak nebyli jsme přímo účastníky závodu, nýbrž dobrovolníky, kteří organizují tuto běžkařskou klasiku. A jaké jsou dojmy?


Jak jsme s k práci dobrovolníků dostali?

Za všechno může (stejně jako v mnoha jiných případech) kurz Snow businessu. Učitel nám na začátku semestru nabídl možnost býti dobrovolníkem. Neváhali jsme a zapsali jsme se do seznamu. V tu chvíli nám nezbývalo nic jiného, než čekat, až se organizátoři ozvou, jestli nás berou, nebo ne. Zhruba 3 týdny před závodem se dozvídáme, že závodu se jako brigádníci zúčastnit můžeme, k tomu dostáváme informaci o schůzi, která se koná týden před závodem.

Naneštěstí pro nás, celá prezentace je v norštině, což nám trošku komplikuje život, ale po ukončení schůze se nás ujímá jedna z norských organizátorek, která nám dává instrukce. Dostáváme akreditaci, mikiny a jídlo zdarma. A také víme, jaká práce nás čeká - budeme pracovat se zavazadly.


Jak to celé probíhalo?

V sobotu 17. března se přemisťujeme k Hakons Hall, kde se máme hlásit v 10:00. Přicházíme ke štěrkovému parkovišti, kde již jeden tým v oranžových dresech vykládá kamion. My jsme rozdělení do dalších dvou týmů a instrukce zní jasně - vyskládávat kamiony a rovnat zavazadla tak, aby přijíždějící závodníci neměli problém svůj batoh najít.

Postupně tak přijíždí zhruba dvacet naplněných kamionů až po strop, z nichž je potřeba vyskládat všechny zavazadla a srovnat je v příslušných boxech tak, aby se závodníci lépe orientovali. První dvě až tři hodiny tedy vyskládáváme kamiony ve třech týmech, každému z nás tak projde rukama tisíce batohů od těch menších a lehkých, až po ty velké a těžké.


Během celého dne máme možnost se zdarma najíst, napít, umýt ruce. Využíváme toho po vyložení náklaďáků a pak se vracíme s novým popisem práce - udržovat pořádek na pracovišti a pomáhat závodníkům hledat jejich zavazadla. Tato práce zabírá zbytek celého dne, neboť běžkaři se courají po stovkách zhruba 6 hodin.

Během této činnosti potkáváme asi desítku Čechů, kteří se závodu zúčastnili. Drtivá většina z nich z nás má radost, neboť angličtina našich spoluobčanů byla hodně bídná a chlapci tak byli rádi, že se mohli zeptat česky.


Naši práci ukončujeme po 8 a půl hodinách, kdy je prakoviště až na pár výjimek prázdné. Šéf nám děkuje za naši skvělou práci, píše si naši pracovní dobu a oznamuje nám, že bychom měli být i odměměni.

Co jsme si z toho všeho odnesli?

Pro mě osobně bylo skvělé být součástí tak velkého závodu, jakým Birkebeiner bezpochyby je. Přeci jenom 17 000 závodníků už je poměrně slušné číslo a všechny tyto závodníky jsme dokázali "odbavit" bez větších problémů. Všichni norští dobrovolníci byli zaplaceni, my jsme však nedostali vůbec nic.

S ničím jsme předem nepočítali, avšak poté, co jsme se dozvěděli, že všichni jsou odměneni určitou částkou a kdy nám bylo naším šéfem naznačeno, že peníze taktéž dostaneme, jsme se na peníze zeptali, avšak trošku si s námi pohráli a s největší pravděpodobností nic nedostaneme. Byli z nás tvrdě pracující doborovolníci, kteří na rozdíl od norských poflakovačů nedostali ani korunu. I takový je život :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama